Dobré rady z Mahábháraty do úspěšného života
Připoutanost k hmotě je kořenem utrpení. I nepatrná připoutanost, je-li živena, může člověka zničit, tak jako oheň v dutině stromu postupně spálí celý strom až ke kořenům. Ten kdo se připoutanosti vzdal, i když stále žije v tomto světě, se zbaví zlých vášní a utrpení, které plodí. Proto je třeba po ničem neprahnout. Lepší je se bahna ani nedotknout, než ho ze sebe smývat, Přejeme-li si získat cnost, je třeba se zbavit všech tužeb po bohatsví i shromažďovaného pro ctihodné účely.
Touhou zaslepení lidé podlehnou diktátu smyslů, který zaměňují za štěstí.
Moudří si drží hněv od těla. Pro člověka ovládaného hněvem není snadné získat štědrost, důstojnost, odvahu, zručnost či jiné vlastnosti charakterních lidí. Jen pošetilci hněv chválí, neboť ho považují za rovný síle.Kdo potlačí hněv, i když je vše proti němu, se bude v příštím světě radovat. Proto je řečeno, že moudrý člověk, ať silný, slabý nebo i v obtížné situaci, by měl svému pronásledovateli vždy odpustit.
Osobu kterou od jejích povinnosti neodvrátí hněv, radost, pýcha, chtíč ani nevědomost a je stále zaměřena na nejvyšší cíl života, se říká, že je moudrá. Moudří se také vyznačují připoutaností ke světcům, opuštěním společnosti hříšných lidí a vírou a úctou ke starším. Moudrý člověk jedná zbožně, a sleduje tak cestu, která mu přinese prospěch v tomto i příštím životě narozdíl od té, která nabízí jen okamžitý požitek. Moudří lidé nenaříkají nad ztrátou ani netouží po nedosažitelném. Mají potěšení z cnostných činů a vyhýbají se hříchu. Chápou že tento svět je dočasný a plný utrpení. Uznávají svrchovanost Boha a svoje postavení Jeho služebníků. Cílem všech jejich činů je potěšení Pána a dosažení Jeho večného sídla.
Pošetilec je naopak pyšný navzdory své nevědomosti, ješitnosti a ubohosti:-))Snaží se dosáhnout blahobytu prostřednictvím hříchu a touží po majetku ostatních. Uchyluje se k podvodům a násilí a nevadí mu, že kvůli dosažení svých ohavných záměrů poškozuje jiné lidi. Vzdává se toho, čeho by se mělo dosáhnout, a touží po tom, co by předmětem touhy nemělo být. Postrádá víru, neobětuje předkům a uctívá sám sebe. Je nadutý, mluví hrubě, chybí mu schopnost rozlišovat a přátelí se s těmi, kdo by měli být nepřáteli, zatímco nenávidí osoby hodné jeho přátelství. Své neúspěchy dává za vinu ostatním a trestá nevinné. Takový lidé jsou nakonec zničeni.