Duchovní mistr je pomoc, protože na Boha je rozum krátký:-)
Rozvine-li člověk oddanou službou lásku ke Krišnovi, může poznat Svrhovanou Absolutní Pravdu, ale ten, kdo se snaží Bohu porozumět pouze logickými argumenty, nebude nikdy úspěšný ani neokusí ryzí oddanost. Celé tajemství spočívá v tom, že člověk musí pokorně naslouchat dokonalým znalcům vědy o Bohu a začít rozvíjet služebnický přístup pod vedením duchovního mistra. Oddaný, kterého již přitahuje jméno, podoba a vlastnosti Nejvyššího Pána, může být veden ke svému způsobu oddané služby - nepotřebuje ztrácet čas zbytečnými pokusy porozumět Bohu logikou. Zkušený duchovní učitel dobře ví, jak zaměstnat energii svého žáka v transcendentální láskyplné službě Bohu, a proto dá oddanému určitý druh služby podle jeho sklonů. Oddaný může mít pouze jednoho zasvěcujícího duchovního učitele, neboť všechna písma přijetí více než jednoho zakazují. Avšak počet poučujících duchovních učitelů není ničím omezen. Obvykle se duchovní mistr, který soustavně poučuje žáka o duchovní vědě později stává jeho zasvěcujícím duchovním učitelem.
Měli bychom mít neustále na paměti, že ten, který se vyhýbá přijetí duchovního mistra a zasvěcení, bude zcela jistě neúspěšný ve své snaze vrátit se zpátky k Bohu. Nezasvěcený člověk se může vydávat za velkého oddaného, ale ve skutečnosti je jisté, že ho čeká mnoho překážek na cestě duchovní realizace, které způsobí, že bude muset i nadále bez úlevy pokračovat v hmotné existenci. Takový beznadějný člověk je přirovnáván k lodi bez kormidla, protože neřízená loď nikdy nemůže dosáhnout svého cíle. Touží-li člověk získat Pánovu přízeň, je pro něj bezpodmínečně nutné, aby přijal duchovního mistra, neboť služba duchovnímu mistru je základem duchovního života. Nemůže-li oddaný sloužit duchovnímu učiteli přímo, měl by mu sloužit tím, že bude mít neustále na paměti jeho pokyny. Mezi pokyny duchovního učitele a duchovním učitelem samotným není žádný rozdíl. V nepřítomnosti duchovního mistra jsou jeho slova a pokyny pýchou každého žáka. Jestliže si člověk myslí, že se již nemá koho na co ptát včetně duchovního mistra, pak se okamžitě dopouští přestupku u lotosových nohou Pána a nikdy se nemůže vrátit zpátky k Bohu. Vážný zájemce o duchovní život musí přijmout duchovního učitele přesně podle pokynů šáster. Šrí Džíva Gósvámí nám radí, abychom nepřijímali duchovního mistra na základě dědičného práva nebo společenského či církevního zvyku. Měli bychom se snažit najít pravého kvalifikovaného duchovního mistra, který nám pomůže udělat skutečný pokrok v duchovním poznání.
Duchovnímu mistrovi se také říká áčárja neboli transcendentální profesor duchovní vědy. Manu-sanhitá (2.140), která popisuje povinnosti áčárji, uvádí, že pravý duchovní mistr se ujme starosti o žáky, učí je védskému poznání do všech detailů a poskytne jim druhé zrození. Obřadu, při kterém je žák zasvěcen do studia duchovní vědy, se říká dikša což doslova znamená ,,přivedení žáka blíže k duchovnímu mistrovi``. Ten, kdo nemůže být přiveden blíže k duchovnímu mistrovi, nemůže mít posvátnou šňůru a z toho vyplývá, že je šúdra. Posvátná šňůra na těle bráhmana, kšatriji nebo vaišji symbolizuje zasvěcení od duchovního mistra. Nosí-li ji někdo jen proto, že se chce pyšnit svým vysokým zrozením, pak nemá žádnou hodnotu. Povinností duchovního učitele je zasvětit žáka na obřadu, při kterém dostane posvátnou šňůru, a po této samskáře neboli očistě ho skutečně začne učit védskému poznání. Ani lidem z šúdrovských rodin však není odpírána příležitost obdržet duchovní zasvěcení, pokud s tím bude souhlasit duchovní mistr, který je plně autorizovaný udělit svému žákovi právo stát se bráhmanem, získá-li žák všechny náležité kvalifikace. Podle Váju Purány je áčárjou ten, kdo zná smysl všech védských písem, vysvětluje význam Véd, žije podle pravidel a usměrnění a učí své žáky jednat stejným způsobem.
Nejvyšší Pán se zjevuje jako duchovní mistr jen díky Svému nesmírnému soucitu. Áčárja se nezabývá ničím jiným než transcendentální láskyplnou službou Pánu. On je Sloužící Nejvyšší Osobností Božství. Člověk by měl s důvěrou vyhledat ochranu u takového stálého oddaného, kterému je nutné se odevzdat.
Vydává-li se někdo za áčárju, ale nemá služebnický postoj k Bohu, pak se jistě dopouští velkého přestupku a jeho nesprávný přístup mu nedovoluje být áčárjou. Pravý duchovní mistr je neustále zaměstnán v ryzí oddané službě Nejvyšší Osobnosti Božství. To je způsob, podle kterého můžeme určit, kdo je přímým projevem Pána a pravým představitelem Šrí Nitjánandy Prabhua. Pod vlivem závisti a nespokojenosti pramenící z touhy po smyslovém požitku někdy materialisté pravého áčárju kritizují. Avšak pravý áčárja se neliší od Nejvyššího Pána a závidět mu znamená závidět Samotné Nejvyšší Osobnosti Božství a takové jednání jen ničí možnost transcendentální realizace.
Již jsme uvedli, že žák by měl uctívat duchovního učitele jako podobu Šrí Kršny, ale současně bychom měli mít stále na paměti, že duchovní učitel není nikdy autorizovaný napodobovat transcendentální zábavy Pána. Falešní duchovní mistři o sobě prohlašují, že jsou ve všech ohledech totožní se Šrí Kršnou, aby mohli zneužít sentimentů svých žáků, ale tito impersonalisté mohou své žáky jen svádět, protože jejich konečným cílem je splynout s Kršnou v jeden celek. To je proti zásadám kultu oddanosti.