Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak si skutečně užívat v tomto světě

,,Stejně jako se plamínek lampy nechvěje, je-li v závětří, tak i transcendentalista, který ovládl svou mysl, setrvává vždy v meditaci o transcendentálním já.`` (Bg. 6.19) Když je svíčka v závětří, její plamen je rovný a nechvěje se. Mysl, podobně jako plamen svíčky, je snadno rozrušitelná množstvím hmotných tužeb a při sebemenším popudu se začne hýbat. Malý pohyb mysli dokáže změnit celé vědomí. V Indii je proto zvykem, že jogín žije v celibátu jako brahmačárí. Existují dva druhy brahmačárínů: první je naprostý brahmačárí a druhý je grhastha-brahmačárí, což znamená, že má manželku, se kterou se stýká pouze podle přísných zásad a nestýká se s žádnou jinou ženou. Úplný celibát nebo usměrněný pohlavní život nám umožní udržet mysl v klidu. I když člověk složí slib naprosté pohlavní zdrženlivosti, jeho mysl může být napadána sexuálními touhami. V Indii proto není dovoleno těm, kteří dodržují slib celibátu, zůstávat o samotě dokonce ani s vlastní matkou, sestrou nebo dcerou. Mysl je tak vrtkavá, že i při sebemenším popudu dokáže způsobit naprostou spoušť.

Jogín by měl cvičit svou mysl takovým způsobem, aby ji okamžitě přivedl zpátky, jakmile se mu zatoulá od meditace o Višnuovi. To vyžaduje mnoho praxe. Člověk musí pochopit, že jeho skutečštěstí spočívá v požitku transcendentálních smyslů, nikoliv hmotných smyslů. Smysly a touhy není třeba zničit, protože existují i v duchovním světě. Skutečštěstí je však transcendentální hmotným smyslovým zážitkům. Není-li o tom člověk přesvědčen, bude jistě sveden a poklesne. Každý by měl proto vědět, že štěstí, které se snaží získat z hmotných smyslů, není skutečné.

Opravdoví jogíni si skutečně užívají. Ale jak? Ramante yogino 'nante - jejich požitek je neomezený, pociťují neomezené štěstí, duchovní štěstí, nikoliv hmotné. Toto je skutečný význam slova Rama při zpívání Haré Ráma. Rama je požitek z duchovního života. Duchovní život je blažený a Krišna je také dokonale blažený. Nemusíme se vzdávat radosti, ale musíme se naučit, jak si užívat správně. Nemocný člověk se nemůže radovat ze života, jeho radost je falešná. Když se však uzdraví, může si opět užívat. Podobné je to i s námi. Dokud máme hmotné pojetí života, naše radost není opravdová, spíše se více a více zaplétáme do hmotné přírody. Když se nemocný člověk, který má zakázáno jíst, pořádně nají, může ho to zabít. Čím více se snažíme zvětšit svůj hmotný požitek, tím více se zaplétáme do tohoto světa a tím těžší pro nás bude se z něj dostat. Všechny systémy jógy jsou určeny k tomu, aby vyprostily podmíněnou duši z tohoto vězení, tedy k přechodu od falešného požitku z hmotných věcí ke skutečnému požitku z vědomí Krny. Šrí Krna říká:

 

,,Ve stavu dokonalosti zvaném samádhi neboli vnitřní vytržení je mysl cvičením jógy úplně odpoutána od všech hmotných mentálních činností. Tato dokonalost je charakterizována schopností nazírat na své já prostřednictvím čisté mysli a žít a těšit se ve vlastním já. V tomto radostném stavu prožívá člověk bezmezné transcendentální štěstí poznané transcendentálními smysly. Když člověk dosáhne této úrovně, nevzdálí se už nikdy od pravdy a nemyslí si, že by mohl získat něco cennějšího. V tomto stavu jím nepohnou ani ty největší těžkosti. Toto je vskutku opravdové osvobození od všech strastí pocházejících ze styku s hmotou.`` (Bg. 6.20 - 23) Jeden druh jógy může být snazší a druhý těžší, ale v každém případě se člověk musí očistit a pochopit, že skutečná radost existuje jen ve službě Krnovi.

 

,,O člověku, který se vzdal všech hmotných žádostí, který nejedná pro smyslový požitek a nezabývá se plodonosnými činnostmi, se říká, že je pokročilý v józe. Člověk se musí pomocí své mysli osvobodit, nikoliv degradovat. Mysl je jak přítelem, tak i nepřítelem podmíněné duše.`` (Bg. 6.4 - 5) Musíme se vlastními silami povznést na duchovní úroveň. V tomto ohledu jsme si buď přáteli, nebo nepřáteli. Záleží to na nás. Čánakja Pandit napsal velice pěkný verš: ,,Nikdo není ničím přítelem a nikdo není ničím nepřítelem. Jen na základě chování považujeme někoho za přítele a někoho za nepřítele.`` Nikdo se nenarodil naším nepřítelem a nikdo se nenarodil jako náš přítel. Tyto vztahy se určují podle našeho vzájemného chování. Podobně jako se nějakým způsobem chováme k lidem kolem sebe, chováme se také sami k sobě. Můžeme být svým vlastním přítelem nebo svým vlastním nepřítelem. Jako přítel chápu svou skutečnou totožnost duchovní částečky, a když vidím, že jsem se nějak dostal do styku s hmotnou přírodou, budu se snažit jednat takovým způsobem, abych se z tohoto zapletení vysvobodil. Pak jsem svým vlastním přítelem. Jestliže nevyužiji této příležitosti, pak jsem sám sobě tím nejhorším nepřítelem.

 

,,Pro toho, kdo podmanil svou mysl, je mysl nejlepším přítelem, ale pro toho, kdo mysl neovládl, je největším nepřítelem.`` (Bg. 6.6) Jak může být člověk svým přítelem? To je zde pěkně vysvětleno. štm€ znamená ,,mysl``, ,,tělo`` a ,,duše``. Člověk v tělesném pojetí života si myslí, že atma je tělo. Přeneseme-li se nad tělesnou úroveň a dostaneme-li se na úroveň mentální, znamená pro nás atma mysl. Povýšíme-li se však na skutečně duchovní úroveň, bude €tm€ znamenat duši. Ve skutečnosti jsme naprosto duchovní. Podle našeho duchovního rozvoje se význam slova €tm€ mění. Podle védského slovníku Nirukti €tm€ znamená tělo, mysl a duše. V tomto verši Bhagavad-gíty slovo €tm€ znamená mysl.

Jestliže pomocí jógy vycvičíme svou mysl, pak bude naším přítelem, ale necháme-li ji, ať si dělá, co chce, nebude náš život nikdy úspěšný. Pro člověka, který nemá ponětí o duchovním životě, je mysl nepřítelem. Když si člověk myslí, že je tělo, pak bude mysl jednat v jeho neprospěch. Bude jen sloužit hrubému hmotnému tělu, a tak bude živou bytost stále více zaplétat do hmotného světa. Pochopí-li však někdo, že je duše, která se liší od těla, může mu mysl pomoci na cestě osvobození. Mysl sama o sobě nemá, co by dělala - jen čeká, až ji vycvičíme a zaměstnáme. Mysl se nejlépe vycvičí prostřednictvím společnosti. Toužit je funkcí mysli a tužby vznikají podle toho, s čím se dostáváme do styku. Chceme-li, aby mysl jednala jako náš přítel, musíme být v dobré společnosti.

Nejlepší společností je sadhu, člověk vědomý si Krny nebo člověk usilující o duchovní realizaci. Jsou lidé, kteří se snaží získat dočasné věci (asat). Hmota a tělo jsou pomíjivé. Když chce někdo získat tělesné rozkoše, bude podmíněný dočasnými věcmi. Bude-li se však snažit o seberealizaci, jeho snaha bude mít trvalé výsledky (sat). Inteligentní člověk se bude snažit stýkat s lidmi, kteří se pomocí různých druhů jógy snaží dostat na úroveň seberealizace. Realizovaný s€dhu bude nakonec schopen přetnout pouta k hmotnému světu. To je výhoda dobré společnosti. Kršna například přednesl Ardžunovi celou Bhagavad-gítu, aby mohl přeseknout pouta hmotné náklonnosti. Ardžuna ulpíval na věcech, které mu bránily vykonávat jeho povinnost. Chceme-li něco přeseknout, potřebujeme nějaký velice ostrý nástroj a k odseknutí mysli od jejích pout jsou často nutná ostrá slova. S€dhu nebo učitel užívá nemilosrdně ostrá slova, když přesekává mentální pouta svého žáka. Říká nekompromisní pravdu a tak je schopen zbavit ho připoutanosti. Například na začátku Bhagavad-gíty Kršna říká Ardžunovi, že sice mluví jako učenec, ale ve skutečnosti je prvotřídní hlupák. Chceme-li se odpoutat od tohoto hmotného světa, měli bychom být připraveni na podobná tvrdá slova od našeho duchovního učitele. Lichotky a kompromisy jsou k ničemu tam, kde je zapotřebí ostrých slov.

Bhagavad-gítá odsuzuje hmotné pojetí života na mnoha místech. Ten, kdo si myslí, že země, ve které se narodil, je hodná uctívání, kdo chodí na posvátná místa a nezajímá se o světce, kteří tam žijí, je stejný jako osel. Stejně jako nepřítel neustále přemýšlí, jak by člověku uškodil, tak neovládnutá mysl stahuje člověka stále hlouběji do hmotného světa. Podmíněné duše tvrdě bojují s myslí a ostatními smysly. Jelikož mysl řídí ostatní smysly, je velice důležité si z ní udělat přítele.


,,Člověk, který ovládl svou mysl a takto došel klidu, dosáhl již Nadduše a neovlivňují ho radosti nebo strasti, chlad nebo horko, pocta nebo opovržení.`` (Bg. 6.7) Cvičením mysli je možné dosáhnout vyrovnanosti, neboť mysl má sklon nás stále připoutávat k pomíjivým věcem, podobně jako kůň bez uzdy strhne vůz nebezpečným směrem. I když jsme věční, z nějakého důvodu nás začaly přitahovat pomíjivé věci. Mysl však můžeme snadno ovládnout, když bude neustále zaměřená na Kršnu. Pevnost je v bezpečí, když ji brání velký generál. Když tedy do pevnosti své mysli umístíme Kršnu, nebudou do ní moci proniknout žádní nepřátelé. Hmotné vzdělání, bohatství a síla nám nepomohou ovládnout mysl. Velký oddaný se modlí: ,,Kdy budu schopen neustále na Tebe myslet? Má mysl mě stále vláčí sem a tam, ale když se mi ji podaří upnout k lotosovým nohám Kršny, je najednou křišťálově jasná.`` S jasnou myslí můžeme meditovat o Nadduši, Paramátmě, která je neustále přítomná v srdci spolu s individuální duší. Jógový systém vede k ovládnutí mysli a k soustředění na Paramátmu, Nadduši, která je v srdci. Dříve citovaný verš z Bhagavad-gíty naznačuje, že ten, kdo ovládl svoji mysl a přetrhal všechna pouta k pomíjivým věcem, se bude schopen soustředit na Paramátmu. Takový člověk se zbaví všech dualit a označení.