Dosažení vyrovnanosti při všech smyslových činnostech
Šríla Prabhupáda k tomu ve 3. zpěvu SB píše, že......
Význam pokroku v transcendentálním poznání a odpoutanosti od hmotných svodů je patrný zejména u osobnosti vysoce pokročilého oddaného. Ten je nad vším příjemným i nepříjemným, jelikož nikdy nejedná pro svůj vlastní smyslový požitek. Vše co činí, nebo na co myslí, je určené k uspokojení smyslů Nejvyššího Pána Krišny. Může se nacházet v materiálním nebo duchovním světě, ale jeho mysl je všude v naprosté rovnováze
Oddaný ví, že v hmotném světě neni nic dobrého, protože vše je znečištěné hmotnou přírodou, a proto špatné
Materialistické představy o dobrém a zlém, morálním a nemorálním atd. jsou tedy jen mentální spekulace a sentiment. V hmotném světě totiž není nic dobrého a v duchovním světě je vše absolutné dobré.
Oddaný na vše hledí z duchovního hlediska, a proto je stále vyrovnaný. To je příznakem toho, kdo je na transcendentální úrovni. Oddaný automaticky získává odpoutanost, pak poznání a nakonec opravdové transcendentální poznání. Závěr je takový, že pokročilý oddaný je spojený s transcendentálními vlastnostmi Pána a v tom smyslu se stává kvalitativně totožným s Nejvyšší Osobností Božství.
Šríla Prabhupáda je génius:-)))