Potvrzení síly svatého jména
V tomto věku hádek a pokrytectví je vysvobození možné získat pouze zpíváním svatého jména Pána. Neexistuje žádný jiný způsob. Neexistuje žádný jiný způsob. Neexistuje žádný jiný způsob. `` (Brhan-náradíja Purána 3.8.126) V tomto věku téměř nikdo nemůže provádět všechny složité ritualistické obřady určené k dosažení osvobození. Všechny šástry proto pro tento věk doporučují pouze zpívat svaté jméno. To nám přinese naprostou dokonalost. Haridás Thákur na shromáždění u otce Raghunátha dáse Gósvámího potvrdil, že člověk se může vysvobodit pouhým zpíváním Pánova svatého jména, dokonce i když toto zpívání není zcela bez přestupků. Smárta-bráhmani a májávádíni nevěří, že je možné se takto osvobodit, ale pravdivost výroku Haridáse Thákura dokládají i mnohé citáty z védské literatury. Například ve Šrímad-Bhágavatamu Jamarádž říká: ,,Všichni by měli pochopit, že od všech hříšných reakcí se mohou snadno osvobodit zpíváním svatého jména Pána a opěvováním Jeho vlastností a činností. `` V komentáři k tomuto verši Šrídhar Svámí cituje: s,,Jestliže člověk neustále s velkou oddaností zpívá ráno i večer svaté jméno Pána, osvobodí se od všech hmotných utrpení. `` Jiný citát potvrzuje, že člověk může dosáhnout vysvobození, když bude neustále každý den s velkou úctou naslouchat svatému jménu Pána:
,,Každý by měl vždy poslouchat o úžasných činnostech Pána, měl by je opěvovat, meditovat o nich a snažit se Pána potěšit. `` (Šrímad-Bhágavatam 11.3.27) Šrídhar Svámí také uvádí další citát z Purán: ,,Člověk se může osvobodit od všech hříšných reakcí jednoduše tím, že bude ve dne v noci vzpomínat na lotosové nohy Nejvyššího Pána. `` Nakonec také cituje ze Šrímad-Bhágavatamu (6.3.31):
,,Zpívání svatého jména Pána může vykořenit reakce dokonce i za největší hříchy. Sankírtanové hnutí je tou nejpříznivější činností v celém vesmíru. `` Všechny uvedené citáty dokazují, že ten, kdo neustále zpívá a poslouchá svaté jméno Pána a popisy Jeho slávy, podob a činností, je osvobozený. Ve dvacátém čtvrtém verši je to krásně řečeno - . Pouhým opakováním Pánova jména se vysvobodíme od všech hříšných reakcí. Slovo alam v tomto verši naznačuje, že pouhé pronášení svatého jména Pána je dostačující. Není třeba se zabývat jinými procesy. Dokonce i když člověk zpívá nedokonale, osvobodí se od všech hříšných reakcí. Adžámilovo vysvobození dokazuje sílu zpívání svatého jména. Když Adžámil vyslovoval svaté jméno Nárájana, nemyslel na Nejvyššího Pána; myslel jen na svého syna. V okamžiku smrti nebyl právě čistý; byl to vyhlášený hříšník. V této těžké chvíli je fyziologie celého těla narušená a v takové nepříjemné situaci by bylo pro Adžámila velice těžké zpívat zřetelně. I přesto však dosáhl vysvobození pouhým vyslovením svatého jména Pána. Což potom říci o těch, kteří nejsou tak hříšní jako Adžámil? Měli bychom z toho vyvodit, že člověk má složit slib a zpívat svaté jméno Pána - a tak se milostí Krišny vysvobodit ze spárů máji. Zpívání Haré Kršna mantry se doporučuje i těm, kteří se dopouštějí přestupků, protože budou-li ve zpívání pokračovat, postupně se jich zbaví. Zpíváním Haré Krišna bez přestupků se pak zvýší jejich láska ke Krišnovi. Šrí Čaitanja říká: prem€ pum-artho mah€n - naším hlavním cílem by mělo být rozvinutí láskyplného vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství. Někdo se může zeptat, proč existuje tolik védských rituálů a proč jsou k nim lidé přitahováni, když je tak snadné dosáhnout nejvyššího úspěchu zpíváním svatého jména Pána. Jamarádž na tuto otázku ve Šrímad-Bhágavatamu odpovídá. Neinteligentní lidé jsou naneštěstí okouzleni velkolepostí védských obětí a chtějí provádění takových obětí vidět. Chtějí zpívat védské mantry a utratit za tyto obřady ohromné množství peněz. Někdy musíme tyto védské rituály vykonávat, abychom tyto méně inteligentní lidi uspokojili. Když jsme v roce 1975 otevírali velký chrám Krišny a Balaráma ve Vrndávanu, museli jsme pro vykonávání védských obřadů najmout bráhmany, neboť obyvatelé Vrndávanu a obzvláště smarta-bráhmani by Evropany a Američany za pravé bráhmany nepřijali. Při vykonávání těchto nákladných obětí prováděli členové hnutí pro vědomí Kršny hlasitý sankírtan s mrdangami, což jsem považoval za důležitější než védské ritualistické obřady. Současně probíhaly obřady i sankírtan. Obřady byly určeny pro ty, kdo se zajímají o védské rituály, jejichž prostřednictvím se člověk může povýšit na nebeské planety , zatímco sankírtan byl pro čisté oddané, kteří chtějí potěšit Nejvyšší Osobnost Božství. My bychom prováděli pouze kírtan, ale obyvatelé Vrndávanu by zasvěcovací obřad nebrali vážně. V těchto verších je vysvětleno, že védské obřady jsou pro ty, jejichž inteligence otupěla květnatými slovy Véd, která popisují oběti určené k povýšení na vyšší planety. Obzvláště v tomto věku je samotný sankírtan dostačující. Jestliže oddaní v našich chrámech v různých částech světa budou pouze provádět sankírtan před Božstvy a zvláště před Šrí Čaitanjou Maháprabhuem, jejich život bude dokonalý. Není třeba vykonávat žádné jiné obřady. Pro udržení čistých životních návyků a čisté mysli jsou však uctívání Božstev a jiné usměrňující zásady také důležité. Šríla Džíva Gósvámí říká, že ačkoliv je sankírtan pro dokonalost života dostačující, uctívání Božstev v chrámu musí pokračovat, aby oddaní zůstali čistí. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur proto doporučuje následovat obojí současně. Přísně tedy dodržujeme zásady uctívání Božstev a zároveň provádíme sankírtan. V tom bychom měli stále pokračovat.
Koho může Jamarádž potrestat Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur v této souvislosti cituje verš z Brahmových modliteb (Šrímad-Bhágavatam 10.14.29):
V tomto verši se říká, že ani velký učenec, který prostudoval védské šástry, nemusí vědět o existenci Krišny, Nejvyšší Osobnosti Božství a Jeho jménu, slávě, vlastnostech atd. Pouze ten, kdo se nějakým způsobem zaměstná v oddané službě a stane se čistým oddaným Pána, může pochopit postavení Nejvyšší Osobnosti Božství a nemusí to být ani velký učenec. Ve dvacátém šestém verši proto Jamarádž říká: Ti, kdo se zaměstnávají v láskyplné oddané službě Pánu, jsou sudhiyaƒ neboli inteligentní, což nemusí platit o velkém učenci, jenž neporozuměl Krišnovu jménu, slávě a vlastnostem. Čistý oddaný je ten, jehož inteligence je také čistá. Je skutečně moudrý, protože se zaměstnává v oddané službě Pánu - ne aby tím udělal dojem na ostatní, ale s láskou; svou myslí, slovy a tělem. Neoddaní z náboženství dělají podívanou, ale to nemá příliš velkou hodnotu, neboť i při návštěvě chrámu nebo kostela myslí na něco jiného. Takoví lidé zanedbávají svou náboženskou povinnost a zasluhují si Jamarádžův trest. Avšak oddanému, který se nechtěně nebo kvůli svým dřívějším zvykům dopustí hříchu, Pán odpustí. V tom spočívá hodnota sankírtanového hnutí. Jamarádž proto varuje své služebníky: ,,Mí drazí služebníci, od této chvíle přestaňte rušit oddané. Oddané, kteří se odevzdali lotosovým nohám Pána a neustále zpívají Jeho svaté jméno, opěvují dokonce i polobozi a obyvatelé Siddhalóky. Tito oddaní jsou hodni úcty a jsou tak vznešení, že je s kyjem v ruce ochraňuje Pán Višnu Samotný. Jestliže se k nim přiblížíte, Pán Višnu vás Svým kyjem zabije. Višnu by zabil i Brahmu nebo mě, kdybychom jim chtěli něco udělat, což pak říci o vás. Nikdy již proto oddané nerušte. `` Když Jamarádž takto Jamadúty varoval, řekl také, kdo má být přiveden k jeho soudu. Zvláště Jamadútům nařídil, aby mu přivedli materialisty, připoutané k rodinnému životu pouze kvůli pohlavnímu styku. Ve Šrímad-Bhágavatamu (7.9.45) se říká: yan maithun€di-gŤhamedhi-sukhaˆ hi tuccham. Lidé jsou připoutáni k rodinnému životu pouze kvůli sexuálnímu požitku, který je však velmi bezvýznamný. Neustále je sužuje touha po penězích a zaopatření rodiny a jejich jediným potěšením je, když po celodenní těžké práci v noci spí a věnují se pohlavnímu životu. Jamarádž radí svým služebníkům, aby mu vodili takové hříšníky a nevšímali si oddaných, kteří vždy pijí med z lotosových nohou Pána, jsou ke všem stejní a snaží se kázat vědomí Kršny ze soucitu ke všem živým bytostem. Oddaní nepodléhají Jamarádžovu trestu, ale ty, kteří nevědí nic o Krišnovi, jejich takzvaný požitek materialistického rodinného života nemůže zachránit. Šrímad-Bhágavatam (2.1.4) říká:
Materialisté slepě věří, že je jejich národy, společnosti nebo rodiny mohou ochránit a neuvědomují si, že všichni tito nespolehliví vojáci budou postupem času zničeni. Můžeme tedy dojít k závěru, že bychom se měli snažit sdružovat s těmi, kdo dvacet čtyři hodiny denně oddaně slouží Bohu. Pak můžeme poznat smysl lidského života, kterým je potěšit Pána Višnua. K tomu je také určena varnášrama-dharma. Ve Višnu Puráně (3.8.9) je napsáno:
Lidská společnost by měla přísně dodržovat systém varnášrama-dharmy, který ji rozděluje na čtyři společenské třídy (bráhmany, kšatrije, vaišji a šúdry) a čtyři duchovní stavy (brahmačárí, grhasthy, vánaprasthy a sannjásíny). Varnášrama-dharma přivede člověka blíže k Pánu Višnuovi, který je pro lidskou společnost jediným skutečným cílem. Na te viduƒ sv€rtha-gatiˆ hi viŠum: lidé však naneštěstí nevědí, že je v jejich vlastním zájmu vrátit ze zpátky domů, zpátky k Bohu, neboli obrátit se na Pána Višnua. namísto toho jsou jednoduše omámeni Kršnovou vnější, iluzorní energií. Každá lidská bytost by měla vykonávat své povinnosti, aby mohla dosáhnout Pána Višnua. Jamarádž proto radí Jamadútům, aby mu přivedli pouze ty, kteří zapomněli na své povinnosti vůči Višnuovi. Jamarádžovu trestu podléhají všichni, kdo nezpívají svaté jméno Višnua neboli Krišny, neklaní se před Božstvy Pána a nevzpomínají na Jeho lotosové nohy. Znamená to, že Jamarádž trestá všechny avaišnavy neboli ty, kteří se nezajímají o Pána Višnua.
Sláva svatého jména
(Potom Jamarádž uznal, že se on a jeho služebníci provinili vůči vaišnavům a modlil se k Pánu o prominutí:) ,,Ó můj Pane, mí služebníci se zajisté dopustili velkého přestupku, když zajali takového vaišnavu, jako je Adžámil. Ó Nárájane, nejvyšší a nejstarší ze všech, prosím, promiň nám. Z nevědomosti jsme nepoznali, že Adžámil je Tvým služebníkem a dopustili jsme se tak velkého přestupku. Se sepjatýma rukama Tě proto prosíme o odpuštění. Můj Pane, víme, že jsi nejmilostivější a plný dobrých vlastností, a proto Tě prosíme, odpusť nám. Uctivě se Ti klaníme. ``
Šukadéva Gósvámí pokračoval: Můj drahý králi, zpívání svatého jména Pána může vykořenit dokonce reakce za ty největší hříchy. Sankírtanové hnutí je proto nejpříznivější činností v celém vesmíru. Prosím, snaž se to pochopit, aby to i ostatní mohli s vážností přijmout.
Ten, kdo neustále naslouchá svatému jménu Pána, oslavuje ho a také naslouchá a zpívá o Pánových činnostech, může velice snadno dosáhnout úrovně čisté oddané služby, která dokáže zcela očistit naše srdce. Takové čistoty nemůže nikdo dosáhnout pouhým skládáním slibů a prováděním védských ritualistických obřadů.
Oddaní, kteří stále olizují med z lotosových nohou Pána Kršny, se ani trochu nestarají o materialistické činnosti, které se vykonávají pod vlivem tří kvalit přírody a přinášejí jen utrpení. Nikdy se nevzdávají Krišnových lotosových nohou a nikdy se nevrátí k materialistickým činnostem. Ti, kteří mají zálibu ve védských rituálech, protože zanedbali službu Pánovým lotosovým nohám a jsou okouzleni chtivými touhami, někdy provádějí odčinění. Jelikož se ale zcela neočistí, vracejí se znovu a znovu k hříšným činnostem.
Když Jamadútové uslyšeli z úst svého duchovního mistra o slávě Pána, Jeho jména a vlastností, byli překvapeni. Od té doby se na oddaného neodváží ani podívat, neboť mají strach.
Když velký světec Agastja žil v Malajských horách a uctíval Nejvyšší Osobnost Božství, navštívil jsem ho a on mi vyprávěl tento důvěrný příběh. (Šrímad-Bhágavatam 6.3.30 0196 35)
Jamarádž se modlí o odpuštění
Jamarádž na sebe vzal zodpovědnost za přestupek, kterého se dopustili jeho služebníci. Jestliže služebník udělá nějakou chybu, nese odpovědnost jeho nadřízený. Jamarádž se chyby nedopustil, ale jeho služebníci šli s jeho svolením zatknout Adžámila, což byl velký přestupek. Njája-šástra to potvrzuje:,,Když se služebník dopustí přestupku, bude potrestán jeho pán. `` Jamarádž se proto spolu se svými služebníky se vší vážností se sepjatýma rukama modlil, aby mu Nejvyšší Pán Nárájan odpustil.
Dosažení dokonalosti
Měli bychom si všimnout, že Adžámil se vysvobodil od všech hříšných reakcí, i když zpíval jméno Nárájana nedokonale. Zpívání svatého jména je tak mocné a příznivé, že může každého osvobodit od reakcí za hříšné činnosti. Neměli bychom si však myslet, že můžeme dále hřešit a zpívání Haré Kršna naše reakce vymaže. Na to je třeba znovu a znovu upozorňovat. Měli bychom být naopak velice opatrní, abychom zůstali čistí a nedopouštěli se hříchů. Na vyrovnávání hříchů zpíváním Haré Kršna mantry bychom neměli ani pomyslet, neboť to je další přestupek. Jestliže se oddaný náhodou dopustí nějaké hříšné činnosti, Pán mu promine. Nikdo by se však neměl dopouštět hříchu vědomě. Každý může velice snadno zpívat a poslouchat svaté jméno Pána a poznat extázi duchovního života. Padma Purána říká:
I když zpíváme Haré Krišna mantru s přestupky, můžeme je odstranit, budeme-li zpívat stále a bez odchýlení. Takovým neustálým zpíváním zůstaneme na čisté transcendentální úrovni a nebudou se nás dotýkat hříšné reakce. Povinností oddaného je zpívat Haré Krišna mantru. Někdy zpívá s přestupky a někdy bez přestupků, ale pokud se zpívání bude věnovat s vážností, dosáhne dokonalosti, které není možné dosáhnout prostřednictvím védských ritualistických obřadů určených pro odčinění hříchů. Lidé, které přitahují védské ritualistické obřady a kteří nemají víru v oddanou službu, dokonalosti nikdy nedosáhnou a nedosáhnou jí ani ti, kteří doporučují provádět odčinění a přitom neznají cenu zpívání Pánova svatého jména. Oddané nepřitahuje materialistický požitek a nikdy se nevzdají oddané služby kvůli védským ritualistickým obřadům. Ti, které tyto obřady přitahují, jsou plni chtivých tužeb a budou muset trpět znovu a znovu v hmotné existenci. Od té doby se Jamadútové začali oddaným vyhýbat, neboť chodit za oddanými je pro ně nebezpečné.