Ryzí oddanost
Dokonalosti čisté oddané služby dosáhneme tehdy, když svou pozornost plně obrátíme k transcendentální láskyplné službě Pánu. Přetnout pouta náklonnosti ke všemu ostatnímu neznamená zcela zavrhnout takové jemné záležitosti, jako je citový vztah k nějaké osobě. To ani není možné. Živá bytost musí mít tento pocit náklonnosti k někomu jinému, protože to je příznakem života ve všech životních druzích. Příznaky života, jimiž je touha, hněv, pocit přitažlivosti atd., nelze zničit. Je třeba pouze změnit cíl. Nelze odstranit touhu, ale v oddané službě vystřídá touhu po uspokojení smyslů touha po službě Pánu. Takzvaná náklonnost k rodině, společnosti, zemi atd. není ničím jiným než různými druhy smyslového požitku. Jakmile se tato touha zaměří na uspokojení Pána, nazývá se to oddaná služba.
Z Bhagavad-gíty je patrné, že Ardžuna nechtěl bojovat se svými bratry a příbuznými, jelikož chtěl uspokojit své osobní touhy. Jakmile však vyslechl poselství Pána, Šrímad Bhagavad-gítu, změnil své rozhodnutí a sloužil Pánu. Tím se z něho stal slavný oddaný Pána, neboť všechna písma uvádějí, že Ardžuna dosáhl duchovní dokonalosti oddanou službou Pánu v přátelském vztahu. Bojování a přátelství, Ardžuna i Krišna, vše zůstalo, jak bylo, jen z Ardžuny se oddanou službou stal jiný člověk. Také modlitby Kuntí naznačují jasnou změnu v jejím v jednání. Šrímatí Kuntí chtěla sloužit Pánu bez odchýlení a o to prosí ve svých modlitbách. Tato čistá oddanost je konečným cílem života. Naše pozornost se obvykle obrací ke službě někomu nebo něčemu, co není Božské, co není v Božím plánu. Jakmile změníme plán ve prospěch služby Bohu neboli jsou-li naše smysly očištěny ve vztahu k oddané službě Pánu, pak se to nazývá čistá oddaná služba. Šrímatí Kuntídéví toužila po této dokonalosti a modlila se o ni k Pánu.
Její náklonnost k Pánduovcům a Vršniovcům nevybočuje mimo rámec oddané služby, neboť služba Pánu a služba Jeho oddaným se od sebe neliší. Někdy je služba oddaným cennější než služba Pánu. V tomto případě se však jednalo o náklonnost, kterou měla Kuntídéví k Pánduovcům a Vršniovcům jakožto členům své rodiny. Takové citové pouto hmotného příbuzenství vytváří májá - příbuznosti těla nebo mysli vznikají vlivem vnější energie. Skutečná příbuznost je příbuznost duše na základě vztahu s Nejvyšší Duší. Když chtěla Kuntídéví přetnout rodinné svazky, mínila tím vnější vztahy. Vnější vztahy jsou příčinou hmotného otroctví, ale vztahy duše vedou ke svobodě. Příbuznost dvou duší se může uskutečnit prostřednictvím příbuznosti s Nadduší. Vidět temnotu znamená nevidět. Ale ve slunečním světle vidíme slunce i vše ostatní, co nám bylo ve tmě skryto. Tak je tomu s oddanou službou.
V předchozím verši Šrímad-Bhágavatamu se královna Kuntí modlí k Pánu, aby laskavě přetnul pouta její náklonnosti k příbuzným rodinám Pánduovců a Vršniovců. Zbavit se připoutanosti k hmotným věcem ale nestačí. Májávádští filozofové říkají: brahma satyaˆ jagan mithy€. ,,Tento svět je falešný a jedinou skutečností je Brahman neboli duše.`` S tímto tvrzením souhlasíme, ale ještě ho blíže upřesňujeme. Jako živé bytosti si chceme užívat. Požitek znamená rozmanitost. Bez rozmanitosti bychom si nemohli užívat. Proč Bůh stvořil tolik barev a tolik podob? Stvořil všechno tak rozmanitě pro náš požitek, protože rozmanitost je matkou požitku.
Májávádští filozofové neboli impersonalisté chtějí tuto rozmanitost negovat. Jelikož se však nezaměstnávají v oddané službě, výsledkem je to, že pouze vykonávají tvrdá odříkání a pokání, aniž dosáhnou nějakého trvalého výsledku. Vysvětluje to modlitba ve Šrímad-Bhágavatamu (10.2.32):
,,Ó Pane s lotosovýma očima, ti, kteří si myslí, že v tomto životě dosáhli osvobození a nevykonávají oddanou službu Tobě, nejsou příliš inteligentní. I když provádějí tvrdá odříkání a pokání, aby se pozdvihli na duchovní úroveň k realizaci neosobního Brahmanu, budou muset znovu poklesnout, neboť zapomněli uctívat Tvé lotosové nohy.``
Lidská životní podoba je určena k tomu, abychom znovu obnovili svůj vztah k Bohu a podle něho také jednali. I v běžném životě platí, že když chtějí obchodníci uzavřít nějaký obchod, musí nejprve navázat kontakt a potom může obchod proběhnout. Podobně muž a žena uzavřou sňatek a potom spolu mohou žít. Stejně je lidský život určen k opětovnému obnovení našeho vztahu k Bohu. V hmotném světě na tento vztah zapomeneme, protože zde není vědomí Kršny. Jakmile jednáme s vědomím Kršny neboli pro Kršnu, nežijeme již v hmotném světě, ale v duchovním světě.
Jako žena byla Kuntídéví připoutaná příbuzenským svazkem ke dvěma rodinám. Modlila se proto ke Kršnovi, aby přetnul tato pouta a osvobodil ji. Co by však měla dělat, až bude osvobozena? Někdy se stane, že člověk odejde ze zaměstnání, protože mu přestalo vyhovovat. To je v pořádku. Pokud ale zůstane nezaměstnaný, pak to nebylo příliš praktické.
Lidé, kteří jsou zklamaní a zmatení, chtějí tento hmotný svět negovat. Vědí, co nechtějí, ale nemají ponětí o tom, co chtějí. Lidé vždy říkají: ,,Tohle nechci.`` Co ale chtějí? To nevědí.
Kuntídéví vysvětluje, co bychom ve skutečnosti měli chtít. Říká: ,,Ať zmizí všechny mé rodinné svazky a upevní se můj vztah k Tobě.`` Jinými slovy, Kuntídéví nechce být přitahována k nikomu jinému než ke Kršnovi. Taková touha je správná a je dokonalostí života.
Slovo ananya-viaya znamená ananya-bhakti neboli nepřerušovaná oddaná služba. Musíme být jednoduše poutáni ke Kršnovi neustále a bez odchýlení dvacet čtyři hodiny denně. Potom může být naše odříkání dokonalé. Jestliže si myslíme, že můžeme být připoutáni současně ke Kršnovi i k hmotným věcem, pak jsme na omylu. Nemůžeme chtít zapálit oheň a současně na něj lít vodu. Tímto způsobem se oheň nikdy nerozhoří.
Májávádští sannjásíni se zříkají tohoto světa (brahma satyaˆ jagan mithya). Kázat zříkání se hmotného světa je zajisté velice dobré, ale zároveň je třeba, abychom byli připoutáni k něčemu jinému. Jinak nebude mít naše odříkání dlouhé trvání. Mnoho májávádských sannjásínů říká: brahma satyaˆ jagan mithya. Když ale přijmou sannjás, vrátí se do hmotného světa a začnou otevírat nemocnice a věnovat se dobročinnosti. Proč? Když již tento svět opustili s tím, že je mithy€ neboli falešný, proč se znovu vracejí a věnují se politice, dobročinnosti a sociologii? Ve skutečnosti se to musí stát, neboť jsme živé bytosti, které jsou neustále činné. Jestliže se ve své frustraci snažíme přestat úplně se vším, nebudeme úspěšní. Musíme se něčím zaměstnat, musíme vyvíjet nějakou činnost.
Nejvyšší činností neboli duchovní činností na úrovni Brahmanu je oddaná služba. Májávádíni to však nevědí. Myslí si, že duchovní svět je prázdný. Duchovní svět je však stejně jako hmotný svět plný rozmanitostí. V duchovním světě také existují domy, stromy, silnice a vozy - je tam všechno, ale bez hmotných nedostatků. Duchovní svět je popsán v Brahma-sanhitě (5.29):
,,Uctívám Góvindu, prvotního Pána a stvořitele, který pase krávy, plnící všechny touhy v zemi postavené z duchovních kamenů čintámani, který je obklopen miliony stromů přání a s velkou úctou a vřelostí neustále obsluhován stovkami tisíc lakšmí či gópí.``
V duchovním světě jsou stromy kalpa-vriksa, na kterých se rodí jakékoliv druhy ovoce, které si přejeme. V hmotném světě se například na mangovníku nemůže urodit hroznové víno a ani na stromech vinné révy nemohou růst manga. V duchovním světě však můžeme ze stromu utrhnout mango, a když budeme chtít, stejný strom nám dá i hroznové víno. Tento strom se nazývá ,,strom přání``. To jsou některé z věcí, které můžeme vidět v duchovním světě.
V hmotném světě potřebujeme světlo slunce a měsíce, ale v duchovním světě není nic takového třeba, protože všechno a všichni září sami. V Krišna-líle kradl Krišna máslo a sousedé matky Jašódy si stěžovali. Ve skutečnosti si nestěžovali v pravém slova smyslu, spíše jim přinášelo potěšení mluvit o tělesných rysech a zábavách Pána Krišny. Řekli matce Jašódě: ,,Tvůj syn chodí do našeho domu a krade máslo. Snažíme se před Ním máslo ukrýt ve tmě, ale On ho vždy stejně najde. Bude lepší, když Mu sundáš všechny Jeho ozdoby, jelikož si myslíme, že záře z Jeho drahokamů Mu pomáhá najít hrnec s máslem.`` Matka Jašódá odpověděla: ,,Ano, sundám Mu všechny Jeho ozdoby.`` Sousedé ale potom řekli: ,,Ne, ani to by nepomohlo. Záře vychází přímo z chlapce Samotného. Může máslo najít i bez ozdob.`` Transcendentální tělo tedy vydává záři.
Světlo je všude kolem nás díky záři, která vychází z Kršnova transcendentálního těla. Všechno světlo, které vidíme, je pouze odrazem Krišnovy záře. V Brahma-sanhitě (5.40) je řečeno:
,,V milionech a milionech vesmírů existuje nespočetně vzájemně se lišících planet. Všechny tyto planety se nacházejí v duchovní záři, která se nazývá brahmadžjóti. Brahmadžjóti je tělesnou září Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, kterého uctívám.``
Záře Krišnova těla dává vzniknout milionům vesmírů. V této sluneční soustavě vytváří Slunce mnoho planet a díky sluneční záři je na planetách teplo a dochází ke změnám ročních období. Díky Slunci existují stromy, listí, ovoce a květiny. Podobně všechno, co vidíme v tomto stvoření, existuje díky Kršnově tělesné záři.
Májávádíni vidí pouze záři, která je neosobní. Nemohou vidět nic jiného. Můžeme třeba vidět, jak k oblakům letí letadlo, ale za nějakou dobu nám kvůli oslnivé záři slunce zmizí z dohledu. Letadlo je stále na obloze, ale my ho již nevidíme. Když se tedy zaměříme pouze na brahmadžjóti, nemůžeme vidět, co je v ní. V jedné z manter Íšópanišady proto oddaný prosí Pána, aby odstranil Svou záři, aby Ho mohl vidět takového, jaký je.
Májávádští filozofové nemohou spatřit ani planetu, na které Krišna sídlí, ani Jeho činnosti. Bhágavatam říká: jelikož nevidí Kršnovy lotosové nohy, musí se navrátit do hmotného světa, nehledě na to, že prováděli přísná pokání a odříkání. Odříkání samotné nám tedy nepomůže. Můžeme se snažit všeho se zříci, ale vzápětí se z nás opět stanou požitkáři. Takové odříkání a užívání si je jako kyvadlo, které se pohybuje tam a zpět. Chvíli se věnujeme falešnému odříkání a chvíli falešným požitkům. Na tento problém však existuje lék. Jestliže se skutečně chceme odpoutat od tohoto hmotného světa, musíme zvětšovat svou zálibu ve vědomí Kršny. Odříkání samotné nám nepomůže. Kuntídéví se proto modlí: tvayi me 'nanya-viay€. Touží, aby ji přitahoval pouze Kršna a nikdo jiný. To je bhakti neboli čistá oddaná služba. Jak říká Rúpa Gósvámí, oddaná služba by měla být ryzí .
V hmotném světě můžeme najít džňání a karmí. Karmí jsou hlupáci, kteří zbytečně těžce pracují, a džňání jsou ti, kteří udělali malý pokrok a myslí si: ,,Proč bych měl tak těžce pracovat? Nepotřebuji tolik věcí. Proč shromažďovat tolik peněz a jídla a starat se o falešnou prestiž?`` Takto uvažuje džňání. Bhakta je však ještě výše než karmí a džňání. Karmí má spousty tužeb a džňání se všech těchto tužeb snaží zbavit, ale skutečně se těchto tužeb můžeme zbavit jen tehdy, když toužíme po službě Kršnovi. Jinak to není možné. Jń€na-karm€dy-an€vŤtam. Neměli bychom být připoutáni k hmotným věcem, musíme být připoutáni ke Kršnovi. Jen tak bude naše odříkání trvalé.
Své vědomí Kršny musíme rozvíjet příznivým způsobem . To znamená, že máme přemýšlet o tom, co Krišnu uspokojí. Vždy musíme myslet na Kršnu, stejně jako gópí. Jejich vědomí Krišny bylo dokonalé, neboť netoužily po ničem jiném než potěšit Krišnu. To je dokonalost. Čaitanja Maháprabhu proto doporučuje: rneexistuje žádný lepší způsob uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství než způsob vradžských gópí.
Gópí neměly jinou touhu než uspokojit Krišnu. Kiršnu se snažili potěšit všichni - všechny gópí, včetně těch starších, jako byla matka Jašódá a její přítelkyně, a také gópové jako Nanda Mahárádž a jeho přátelé. Chlapci a dívky z Vrndávanu, kteří byli stejně staří jako Krišna, se Ho také snažili potěšit. A dokonce i krávy, květiny, ovoce a voda ve Vrndávanu. Bylo tomu tak proto, že ve Vrndávanu je všechno duchovní; není tam nic hmotného.
Měli bychom pochopit rozdíl mezi tím, co je duchovní a co je hmotné. Hmota nejeví žádné známky života, ale ve všem, co je duchovní, můžeme příznaky života jasně vidět. Stromy jsou v duchovním i v hmotném světě živými bytostmi, ale zde nejsou jejich příznaky života patrné. Lidé v hmotném světě jsou živé bytosti a oddaní v duchovním světě jsou také živé bytosti, ale v lidech, kteří si nejsou vědomi Kršny, se skutečné příznaky života neprojevují.
Ve skutečnosti neexistuje jiné vědomí než vědomí Krišny a toto vědomí Krišny je duchovní. Takže dokonce i když jsme ještě stále v hmotném světě, můžeme poznat duchovní svět, pokud budeme jednoduše zvětšovat své vědomí Krišny. Žijeme-li v chrámu, žijeme v duchovním světě, protože v chrámu není nic jiného než vědomí Krišny. Pro Krišnu můžeme dělat tolik věcí. Ti, kteří přísně následují všechny zásady vědomí Krišny, ve skutečnosti žijí v duchovním, nikoliv v hmotném světě. Můžeme si myslet, že žijeme v New Yorku, Los Angeles nebo někde jinde, ale ve skutečnosti žijeme na Vaikuntě.
Je to otázka vědomí. Malý komár může sedět na stejném místě, na jakém sedí duchovní učitel, ale jelikož duchovní učitel má rozvinuté vědomí a komár nikoliv, je mezi nimi rozdíl. Mohou sedět na stejném místě, ale komár zůstane komárem a duchovní učitel duchovním učitelem. Je-li naše vědomí Kršny silné, nežijeme již v hmotném světě, bez ohledu na to, kde jsme - ať již v hmotném, nebo v duchovním světě.
Samotné odříkání neboli vzdání se všech světských věcí tedy nestačí. Odříkání nám může pomoci, ale není to všechno. Když zvětšíme svou lásku ke Krišnovi, naše odříkání bude dokonalé. Se vzrůstem připoutanosti ke Krišnovi se připoutanost k hmotnému světu automaticky sníží. Nemůžeme být současně připoutáni ke Krišnovi i k hmotnému světu. Když má žena vztah ke dvěma mužům - manželovi a milenci - nemůže být připoutána k oběma. Bude stále více připoutaná ke svému milenci. I když bude dobře vykonávat všechny domácí práce, její mysl bude vždy přitahována k jejímu milenci a bude netrpělivě přemýšlet o tom, kdy se s ním setká. Budeme-li právě tak zvětšovat svou lásku ke Krišnovi, automaticky se odpoutáme od hmotného světa (bhaktiƒ pareŹ€nubhavo viraktir anyatra ca, Bhág. 11.2.42).
Kuntídéví se tedy modlí ke Krišnovi, aby jí dal Svou milost a ona se mohla upnout jen na Něho. Bez Kiršnovy milosti nemůžeme tuto připoutanost vyvinout a stát se oddanými. Musíme proto jednoduše sloužit Kršnovi, neboť takovou službou můžeme Krišnu uspokojit.
Krišna nepotřebuje, aby Mu někdo sloužil, neboť je dokonalý Sám v Sobě. Když Mu ale sloužíme upřímně a z celého srdce, můžeme Jeho milostí udělat pokrok. Sevonmukhe hi jihv€dau svayam eva sphuraty adaƒ. Bůh se nám Sám zjeví. Boha nemůžeme spatřit svýma nedokonalýma očima. Jak ho tedy můžeme vidět? Prem€ńjana-cchurita-bhakti-vilocanena / santaƒ sadaiva hŤdayeu vilokayanti (Brahma-sanhitá 5.38). Musíme potřít své oči balzámem lásky a Kršna se potom zjeví přímo před námi.
Když Dhruva Mahárádž prováděl pokání a meditoval o Višnuovi ve svém srdci, Pánova podoba náhle zmizela a meditace se přerušila. Dhruva Mahárádž otevřel oči a uviděl Višnua přímo před sebou. Měli bychom stejně jako Dhruva Mahárádž neustále myslet na Krišnu, a když dosáhneme dokonalosti, uvidíme Krišnu přímo před sebou. Nesmíme být netrpěliví. Musíme čekat na pravou chvíli. Touha vidět Krišnu je samozřejmě dobrá, ale nesmí nás odradit, když Ho nespatříme hned. Když se žena vdá a chce mít hned dítě, bude zklamaná. Není možné, aby se jí dítě narodilo hned. Musí čekat. Stejně ani my nemůžeme očekávat, že uvidíme Kršnu hned, jakmile jsme se zaměstnali v oddané službě. Musíme však věřit, že Ho jednou spatříme. Musíme mít pevnou víru v to, že díky oddané službě budeme schopni vidět Krišnu tváří v tvář. Budeme-li stále pokračovat, jednou přijde čas, kdy Kršnu uvidíme, stejně jako Kuntídéví. O tom není pochyb.
V Bhagavad-gítě je řečeno, že i ten, kdo se nechová vždy správně, ale se stálostí vykonává oddanou službu Krišnovi, má být přesto považován za svatého. Američtí a evropští oddaní jsou někdy kritizováni, že dělají chyby a neumějí dodržovat pravidla uctívání Božstev, jako je tomu v Indii, ale i přesto musí být podle Bhagavad-gíty pokládáni za svaté. Musíme s naprostou upřímností zaměřit svoji mysl na službu Krišnovi a i když se dopustíme nějakých chyb, Krišna nám pak odpustí. Rúpa Gósvámí říká: Nejprve bychom měli soustředit svoji mysl na Krišnu, a tak automaticky získáme schopnost dodržovat i další pravidla a usměrnění. Na začátku se musíme ze všech sil snažit upnout svoji mysl na Kršnovy lotosové nohy, a tím se i všechno ostatní automaticky urovná.
Kuntídéví oslovuje Kiršnu jako Madhupatiho. Krišna má tisíce jmen a jméno Madhupati naznačuje, že zahubil démona Madhua. Vědomí Krišny se přirovnává k řece, nikoliv však k obyčejné řece. Je jako řeka Ganga, která je velice čistá a je přímo spojena s Krišnou. Kuntídéví se modlí, aby její pozornost nepřetržitě ubíhala ke Kršnovým lotosovým nohám, stejně jako Ganga bez překážek plyne do moře. To se nazývá ananya-bhakti neboli ryzí oddanost.