Sádhu sanga
V Bhagavad-gítě
(4.9) Pán Krišna říká:
,,Kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činů, když opouští své tělo, nezrodí se znovu v tomto hmotném světě, nýbrž dosáhne Mého věčného sídla, ó Ardžuno. `` Když dosáhneme dokonalosti vědomí Krišny, po opuštění hmotného těla se ihned přemístíme do duchovního světa ve svém původním duchovním těle a staneme se společníky Nejvyšší Osobnosti Božství. Někteří oddaní odejdou na Vaikunthu, aby se stali společníky Pána Višnua, a někteří na Gólóku Vrndávanu, kde budou žít ve společnosti Krišny. Duchovní letadla z duchovních planet, jako bylo například to, které přiletělo pro Adžámila, nás mohou v jediném okamžiku vzít zpátky domů, zpátky k Bohu. Jejich rychlost si nedokážeme ani představit. Duše je jemnější než mysl a každý má zkušenost s tím, jak rychle dokáže mysl cestovat z jednoho místa na druhé. Po opuštění hmotného těla se může dokonalý oddaný během zlomku okamžiku ihned vrátit domů, zpátky k Bohu. Takové dokonalosti mohou dosáhnout pouze
oddaní Pána. Dokonce i po dosažení takzvané dokonalosti se mnoho karmích a džňáních znovu vrátí k hmotným činnostem. Mnoho takzvaných svámích a jogínů zanechá hmotných činností a prohlásí je za falešné ( jagan mithya ), ale po nějakém čase se k těmto činnostem stejně vrátí. Začnou otevírat nemocnice a školy nebo dělat jiné věci ve prospěch lidstva. Někdy se zapojí do politiky, i když se stále prohlašují za sannjásíny neboli ty, kteří žijí v životním řádu odříkání. Všechny tyto činnosti jsou pouze různé iluzorní aspekty hmotného světa. Jestliže opravdu toužíme po vysvobození, musíme vykonávat
oddanou službu, která začíná u zpívání a naslouchání o slávě Pána.
Důkazem je toto hnutí pro vědomí Krišny. V západních zemích bylo mnoho mladých chlapců a dívek zvyklých brát drogy a měli i spoustu jiných zlozvyků, kterých se nedokázali zbavit. Jakmile však přišli do hnutí pro vědomí Krišny, všech špatných návyků zanechali a s velkou vážností se zaměstnali v opěvování slávy Pána. Znamená to, že uvědomování si Krišny je nejlepším způsobem odčinění pro vše, co jsme vykonali v kvalitách vášně a nevědomosti. Šrímad-Bhágavatam (1.2.19) to potvrzuje:
Jedná-li člověk pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti, je stále posedlejší chtíčem a chamtivostí. Když
se však začne věnovat zpívání a naslouchání o Krišnovi, dojde na úroveň dobra a bude šťastný. S
pokrokem v oddané službě všechny jeho pochybnosti zmizía uzel jeho tužeb po plodonosných činnostech je rozťat na kusy. V okamžiku smrti je
každý určitě vystrašený a zmatený, neboť jeho tělesné funkce přestávají pracovat. I když člověk po celý
svůj život opakoval svaté jméno Pána, v této chvíli možná nebude schopen zřetelně vyslovit Haré Krišna mantru. I přesto však získá všechna požehnání pramenící ze zpívání svatého jména. Proč tedy nezpívat
svaté jméno hlasitě a zřetelně, dokud je naše tělo ještě v pořádku? Jestliže tak učiníme, je docela možné, že dokonce i v okamžiku smrti budeme schopni opakovat svaté jméno Pána správně, s láskou a vírou. Závěrem tedy můžeme říci, že ten, kdo neustále zpívá svaté jméno Pána, má zaručeno, že se bezpochyby vrátí zpátky domů, zpátky k Bohu.
