O plnění přání Šríly Prabhupády
Tento výrok (uvedený ve významu verše 4.34 Bhagavad-gīty takové, jaká je) zformoval základ přístupu Śrīly Prabhupādy k vědomí Kṛṣṇy a jeho postoj vůči guruovi. A on tuto rozhodující esenci předal i nám: „Musíme pro potěšení Śrīly Prabhupādy něco dělat.“
Jistý sannyāsī se jednou zeptal skupiny oddaných: „Jste připraveni na smrt?“ Nechal je o tom chvíli přemýšlet a pak se tázal jednoho po druhém. Několik odpovědělo, „Snad,“ ale většina té velké skupiny měla jasno, „Ne!“ Poté, co všechny obešel, vyjádřil sannyāsī, jak na tom je on: „Já nejsem připraven zemřít. Musím nejprve něco udělat pro Śrīlu Prabhupādu.“
Každý by se měl zeptat sám sebe: „Co dělám pro Śrīlu Prabhupādu? Je to dostatečné? Mohl bych dělat víc? Měl bych dělat něco, co nedělám?“
Co Śrīla Prabhupāda chce? Měl mnoho Kṛṣṇy vědomých tužeb a přál si, aby je jeho následovníci naplnili. Chtěl, aby se jeho žáci stali čistými oddanými a kázali poselství Kṛṣṇy ostatním. Kladl důraz na kázání jak vlastním příkladem, tak výzvou k jeho následování.
Udělejme něco, co způsobí v celé lidské společnosti pokojnou revoluci.
Nechť se z lidí v celých Spojených státech stanou vaiṣṇavové, a pak je budou následovat všichni ostatní na celém světě. Toto je mé opravdové přání.
Jeho touhy šířit vědomí Kṛṣṇy jsou enormní, ohromující. Co můžeme učinit pro jejich naplnění? Jak velké jsou naše schopnosti? Naše vlastní síla je velmi malá. Někdy shledáváme obtížným pouhé dodržování minimálních standardů, jež nám Śrīla Prabhupāda stanovil, a co potom říci o rozšiřování kázání. Pokud se nicméně oddaný upřímně snaží vyplnit nařízení duchovního mistra, síla přijde a stanou se úžasné věci. Navzdory všem našim slabostem si nás, členy Mezinárodní společnosti pro vědomí Kṛṣṇy, Śrīla Prabhupāda nějakým způsobem vybral, abychom naplnili jeho touhy v misi Pána Caitanyi. Je velkým požehnáním být v rukou Śrīly Prabhupādy nástrojem pro přeměnu světa prostřednictvím saṅkīrtanu. Všichni chceme Śrīlu Prabhupādu potěšit a vede k tomu jistá cesta v podobě společné práce s cílem učinit ISKCON veleúspěšným.
Śrīla Prabhupāda nám řekl, že jedinou otázkou, na kterou se zeptal svého Guru Mahārāje, bylo: „Jak vám mohu sloužit?“ Dnes, několik let po Prabhupādově zdánlivém odchodu z tohoto světa, jsou zde občas zmatky a neshody ohledně toho, jak mu máme nejlépe sloužit my. „Co od nás Śrīla Prabhupāda požaduje? Co máme nyní dělat, abychom jej potěšili?“ Odpověď je prostá, neboť Śrīla Prabhupāda vyjádřil jasně, co chce: světovou revoluci vědomí Kṛṣṇy. Plánem číslo jedna k uskutečnění takové změny je rozdávání knih. Potřebujeme také kázání na všech frontách: pravidelné veřejné zpívání, hromadnou distribuci prasādam a dynamické programy pro získávání nových oddaných. Potřebujeme chrámy pulzující životem s energickými oddanými přísně následujícími sādhana-bhakti. Potřebujeme vybudovat varṇāśramskou společnost a vzorové farmářské komunity. Co máme dělat, je jasné. Rozdílné názory mezi Prabhupādovými následovníky občas vznikají na to, jak při tom postupovat.
Śrīla Prabhupāda někdy říkal, že nejdůležitější je jeden program, a jindy zase vyzdvihoval jiný. Není pochyb, že obzvláštní zájem měl na rozdávání knih. Když se však jeden nadšený saṅkīrtanový oddaný Śrīly Prabhupādy zeptal, „Co vás těší nejvíce?“ s očekáváním, že dostane odpověď, „Rozdávejte mé knihy,“ Śrīla Prabhupāda řekl jen: „Když milujete Kṛṣṇu.“
Ještě důležitější než budování chrámů či velká propaganda je pro nás stát se čistými oddanými. Jiné náboženské osobnosti konec konců také zakládaly celosvětové instituce, postavily velké budovy a získaly mnoho stoupenců. Kvantitativně či navenek se mohou porovnávat s tím, co dokázal Śrīla Prabhupāda, nebo to dokonce předčít, avšak kvalitativně se tomu nemohou ani přiblížit. Jedině čistý oddaný je schopen z lidí dělat čisté oddané, a pouze Śrīla Prabhupāda vytvořil tak mnoho upřímných kandidátů na čistou oddanou službu – a to z toho nejnepravděpodobnějšího zdroje. Toto nemá snižovat důležitost šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy všemi dostupnými prostředky, nebo naznačovat, že by se k pokroku ve vědomí Kṛṣṇy mělo přistupovat nezávisle na standardním procesu spolupráce v rámci saṅkīrtanového hnutí. Musíme však zůstat zaměřeni správným směrem.
Víme, co Prabhupāda říkal. Víme, co dělal. Víme, co chtěl. Nemusíme vědět úplně přesně do nejpodrobnějších detailů, co a proč všechno řekl a udělal. Co však víme určitě, je, že Śrīla Prabhupāda intenzivně miloval Kṛṣṇu. Chtěl, abychom Jej milovali též, a proto účelem všeho, co nám dal, a všeho, co řekl, že máme dělat, je přivést nás k tomuto bodu. Prabhupāda tolik miloval Kṛṣṇu, a nás také, že obětoval poslední kapku své krve, jen abychom dostali šanci alespoň začít s vědomím Kṛṣṇy. Skutečně však chtěl, abychom dosáhli toho nejvyššího standardu. A pokud Prabhupādu jen bez spekulací následujeme, můžeme na tuto úroveň dospět také.
Může to ale nějakou dobu trvat. K tomu nejlepšímu, co můžeme Śrīlovi Prabhupādovi nabídnout, také není nejsnazší dospět. „Když milujete Kṛṣṇu.“ Ať již děláme v oddané službě jakkoli velké věci, pravou obětí duchovnímu mistru je čisté srdce, zbavené i těch nejmenších, sotva patrných stop hmotných tužeb, srdce neposkvrněné a zářící láskou ke Kṛṣṇovi.
Chci jen, abyste vy, všichni moji žáci, stále mysleli na Kṛṣṇu a nikdy na Něj ani na okamžik nezapomněli.
„V čem je problém?“ říkával Śrīla Prabhupāda. Třebaže příležitostně upozorňoval na své postavení zvláštního posla od Boha, nikdy si nepřipisoval jakoukoli zvláštní božskost. „Vše, co dělám já, můžete dělat také.“ Jistě, pokud by nebylo možné dosáhnout toho, co přišel učit, jaký by pak měl jeho příchod smysl? Přesto však, ačkoli skutečně není těžké být plně odevzdaným služebníkem čistého oddaného, nenajdeme mnoho těch, kteří do tohoto postavení dospěli.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura měl jen jednoho žáka, jenž plně porozuměl jeho misi. Prabhupāda rovněž říkal: „Já jsem jediný člověk, který káže, že Kṛṣṇa je Bůh. Nikdo to neoceňuje ani nechápe, dokonce ani moji žáci.“
Přesto, ačkoli je velmi těžké Kṛṣṇu a Jeho čisté oddané pochopit či je následovat v dokonalé čistotě, není třeba, abychom tím byli odrazeni. Měli bychom vytrvat a dále jim sloužit s důvěrou v to, že jsme-li upřímní, oni nám jistě pomohou. Realizace přichází skrze následování a následování je realizací.
