Hari kírtan

Šríla Prabhupáda píše, že....

Ačkoliv se Adžámil narodil bráhmanskému otci a přísně následoval usměrňující zásady - nejedl maso, nevěnoval se nedovolenému pohlavnímu životu, nepožíval omamné látky a nehazardoval - zamiloval se do prostitutky a ztratil všechny své dobré vlastnosti. Jakmile člověk zanedbá usměrňující zásady, začne se zabývat různými hříšnými činnostmi. Usměrňující zásady jsou určeny k tomu, abychom se drželi na úrovni odpovídající lidskému životu. Když je nebudeme dodržovat, poklesneme a budeme žít v iluzi neboli v máji. Jestliže chceme dělat pokroky v duchovním životě, musíme dodržovat usměrňující zásady a napravit tak chyby, kterých jsme se dopustili ve svých minulých životech nebo i v tomto životě. Pouze ti, kdo se osvobodí od všech hříšných reakcí, mohou vykonávat zbožné činnosti a zcela porozumět Bohu. Lidé, kteří se věnují hříšným činnostem a kteří jsou příliš poutáni k tělesnému pohodlí a světskému přátelství, ke společnosti a k rodině, nemohou být nikdy duchovně seberealizovaní. Nedovolený styk se ženami je špatný, protože v lidech ničí všechny bráhmanské vlastnosti. Adžámil začal zanedbávat usměrňující zásady, neboť žil ve společnosti prostitutky. Stal se z něj podvodník a zloděj. Ten, kdo jedná nečestně, bude potrestán. Může uniknout zákonům království nebo vlády, ale nikdy neunikne zákonům Boha. Materialisté si myslí: ,,Boha mohu podvádět a dál uspokojovat své smysly všemi možnými ohavnými činnostmi. `` Šástry neboli písma však říkají, že takoví lidé podvádějí sami sebe a místo štěstí je na konci života čeká další hmotné tělo, ve kterém budou po zásluze trpět. Člověk, který se narodil v bráhmanské rodině, by měl být pravdomluvný a měl by ovládat své smysly. Měl by vědět, co je to duchovní život a řídit se podle toho a měl by mít také pevnou víru v šástry. Ten, kdo nenásleduje šástry, poklesne. Velcí světci a ršiové po celém světě nám poskytli vedení a jejich slova jsou zapsána v šástrách. Darebáci a hlupáci ale písma vykládají po svém a svádějí lidi na špatnou cestu. V dnešní době existuje například mnoho různých interpretací Bhagavad-gíty a všechna tato takzvaná ,,vysvětlení`` nevinní lidé přijímají jako autoritativní poznání. Někdo říká, že bitva na Kurukšétře označuje hmotné tělo a pět Pánduovců je ve skutečnosti pět smyslů hmotného těla. To ale není správné. Jak může někdo vysvětlovat Bhagavad-gítu, když jí vůbec nerozumí? Takové snahy jsou nesmyslné. Chceme-li pochopit pravou vědu o Bohu, musíme vyhledat pravého duchovního mistra a naslouchat Bhagavad-gítě od něho. Musíme následovat velké osobnosti, předchozí áčárje (duchovní mistry). Z toho budeme mít prospěch. Neměli bychom spekulovat a vymýšlet si nějaké vlastní výklady. Jednoduše bychom měli přijmout závěry, které nám dávají velcí áčárjové, protože takový je védský systém. Měli bychom se obrátit na pravého duchovního mistra a pokorně se ho dotazovat. Absolutní Pravda je vysvětlena v písmech a tato písma nám vysvětluje duchovní mistr neboli svatá osoba. Vše, co řekne pravý seberealizovaný duchovní mistr, musíme přijmout. Šástry se nesmí vykládat podle toho, jak se nám to hodí. Ve Šrímad-Bhágavatamu je řečeno, že Kršna zdvihl kopec Góvardhan, jako když dítě zdvihne houbu. Bylo to pro Něj snadné, ale lidé tomu nevěří. Bhágavatamu nevěří ti, kdo se v něm snaží najít nějaký nepřímý význam. Vše je jasné a není důvodu něco měnit, ale tito darebáci si stejně vymýšlejí své vlastní závěry. Jestliže je všechno jasně a srozumitelně napsáno, proč bychom si měli vymýšlet? Mnoho takzvaných učenců a teologů způsobilo svými interpretacemi ve védské literatuře jen zmatek. Žádný pravý áčárja nikdy nevykládá šástry podle svých vrtochů, ale mnoho takzvaných moderních učenců a vůdců se pouští do vlastních výkladů a lidé kvůli nim klesají do nejhorších podmínek hmotné existence. V zájmu lidstva by měli být všichni tito darebáci odhaleni. Předkládáme proto Bhagavad-gítu takovou, jaká je.