Vedy - průvodce životem
Védy se zabírají třemi oblastmi činností. První se nazývá karma-kanda, neboli činnosti, vykonávané podle védských příkazů, které nás postupně očišťují a vedou k pochopení našeho skutečného postavení. Další je jńana kanda neboli postupné poznávání Absolutní Pravdy spekulativním způsobem, a třetí je neboli uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství a někdy také polobohů. Uctívání polobohů, doporučené ve Védách, je předloženo s tím, že člověk rozumí vztahu jednotlivého poloboha k Osobnosti Božství. Nejvyšší Osobnost Božství má mnoho nedílných součástí: některé se nazývají s, neboli Jeho osobní expanze, a některé se nazývají , živé bytosti. Všechny expanze pocházejí z původní Osobnosti Božství. Expanze se nazývají višnu-tattva, zatímco expanze se nazývají džíva-tattva. Různí polobozi jsou džíva-tattva. Podmíněné duše jsou většinou vrženy do činností hmotného světa pro smyslové uspokojení, a proto se podle Bhagavadgíty pro usměrnění těch, kteří jsou příliš zaměřeni na různé druhy smyslového uspokojování, někdy doporučuje uctívání polobohů. Například lidem, kteří propadli jezení masa, doporučují Védy uctívání bohyně Kálí a obětování kozy (ne žádné jiné zvíře) podle předpisů karma-kándy a pak ctitelům může být dovoleno jíst maso. Smyslem toho je nezakazovat zarputilcům pojídání masa, ale dovolit jim jíst maso za určitých usměrňujících podmínek. Uctívání polobohů není uctívání Absolutní Pravdy, ale uctíváním polobohů se nepřímou cestou postupně dospěje k přijetí Nejvyšší Osobnost Božství. Takové přijetí je v Bhagavadgítě popsáno jako avidhi. Avidhi znamená ,,nepravé``. Jelikož je uctívání polobohů nepravé, impersonalisté kladou důraz na neosobní rys Absolutní Pravdy. Otázka krále Paríkšita zněla: Co je jádrem védského poznání - soustředění na neosobní rys Absolutní Pravdy nebo soustředění na osobní rys? Konec konců, jak osobní, tak neosobní rysy Nejvyššího Pána jsou mimo naše hmotná pojetí. Neosobní rys Absolutního, zář brahma, není nic jiného než paprsky Kršnova těla. Paprsky Kršnova těla se šíří všude po celém stvoření Pána a část této záře, která je zahalena hmotným závojem, se nazývá stvořený vesmír tří hmotných kvalit - sattvy, radžasu a tamasu. Jak si může někdo v této zahalené části, nazvané hmotný svět, uvědomit Absolutní Pravdu spekulativní metodou?
Šukadéva Gósvámí na otázku krále Paríkšita odpověděl, že Nejvyšší Pán stvořil mysl, smysly a životní sílu pro smyslové uspokojení v převtělování z jednoho těla do druhého, a aby zároveň umožnil osvobození z hmotných podmínek. Smysly, mysl a živá síla mohou být tedy použity buď pro smyslové uspokojení a převtělování se z jednoho těla do druhého, nebo za účelem osvobození. Védské příkazy dávají podmíněným duším příležitost k uspokojování smyslů podle usměrňujících zásad, a tudíž také dávají možnost k povýšení do lepších životních podmínek. Člověk se dostane do své původní pozice a jde zpátky domů, zpátky k Bohu, když se jeho vědomí nakonec očistí.
Živá síla je inteligentní. Musíme proto použít svou inteligenci k ovládání mysli a smyslů. Když je mysl a smysly náležitým užitím inteligence očištěna, pak je podmíněná duše osvobozena. Když však inteligence není náležitě využita k ovládání mysli a smyslů, podmíněná duše pokračuje v převtělování z jednoho druhu těla do druhého pouze pro uspokojování smyslů. Odpověď Šukadévy Gósvámího jasně říká, že Pán stvořil mysl, smysly a inteligenci individuální živé síly. Nikde se neříká, že by samotné živé bytosti někdy něco stvořily. Jako zářící částečky slunečních paprsků existují vždy i ve slunci samotném, tak existují živé bytosti věčně jako nedílné součásti Nejvyšší Osobnosti Božství. I když podmíné duše existují věčně jako část Nejvyššího Pána, jsou někdy vrženy do temné nevědomosti hmotného pojetí života. Všechny védské snahy směřují ke zmírnění tohoto temného stavu. Podmíněná bytost dospěje do svého původního postavení, nazvaného uvědomování si Kršny, když jsou nakonec její smysly a mysl zcela očistěny, a to je osvobození.
První sútra, neboli aforismus, ve Védánta-sútře se dotazuje na Absolutní Pravdu. Jaká je povaha Absolutní Pravdy? Následující sútra odpovídá, že povahou Absolutní Pravdy je, že je původcem všeho. Cokoliv vnímáme, dokonce i v hmotném podmíněném životě, pochází z Něho. Mysl, smysly a inteligence byly stvořeny Absolutní Pravdou. To znamená, že Absolutní Pravda není bez mysli, inteligence a smyslů. Jinak řečeno, není neosobní. Samotné slovo stvořil znamená, že má transcendentální inteligenci. Když otec například zplodí dítě, jeho dítě má smysly, protože jeho otec má také smysly. Dítě se narodí s rukama a nohama, protože otec má také ruce a nohy. Někdy se říká, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Absolutní Pravda je proto Nejvyšší Osobnost s transcendentální myslí, smysly a inteligencí. Má-li někdo očistěnou mysl, inteligenci a smysly od hmotného zastření, může pochopit původní podobu Absolutní Pravdy jako osobu.
Védy postupně povyšují podmíněnou duši z kvality nevědomosti do kvality vášně a z kvality vášně do kvality dobra. V kvalitě dobra má dostatečné chápání, že může porozumět věcem tak, jak jsou. Například ze země vyroste strom a ze dřeva stromu lze získat oheň. Při spálení ze všeho nejdříve vidíme kouř, potom cítíme teplo a pak uvidíme oheň. Oheň můžeme použít k různým účelům, a proto je konečným cílem. Podobně na nízké úrovni hmotného života nejvíce převládá kvalita nevědomosti. V postupném civilizačním vývoji z barbarského života na civilizovanou úroveň zmizí nevědomost a říká se, že člověk je v kvalitě vášně. Na barbarské úrovni, neboli v kvalitě nevědomosti, jsou smysly uspokojovány velice primitivním způsobem, zatímco v kvalitě vášně, neboli v civilizovaném životě, se smysly uspokojují vybranými způsoby. Když je však člověk povýšen do kvality dobra, může porozumět, že smysly a mysl jsou zaměstnány hmotnými činnostmi vzhledem k tomu, že jsou zahaleny zvráceným vědomím. Je-li zvrhlé vědomí postupně přeměněno na uvědomování si Kršny, pak je cesta k osvobození otevřena. Není proto pravda, že se člověk není schopen přiblížit Absolutní Pravdě smysly a myslí. Závěr je tedy spíše takový, že smysly, mysl a inteligence v hrubém znečištěném stavu nemohou vnímat povahu Absolutní Pravdy, ale očištěné smysly, mysl a inteligence mohou pochopit, co Absolutní Pravda je. Očistný proces se nazývá oddaná služba neboli uvědomování si Kršny.
V Bhagavadgítě jasně stojí, že účelem védského poznání je poznat Krišnu a Krišnu lze poznat oddanou službou, která začíná postupným odevzdáním se. V Bhagavadgítě se říká, že člověk má neustále myslet na Krišnu, neustále Mu prokazovat láskyplnou službu, neustále Ho uctívat a klanět se Mu. Když to bude dělat, to samotné mu nepochybně umožní vstup do Božího království.
Když se člověk umístí oddanou službou v kvalitě dobra, je osvobozen od kvalit nevědomosti a vášně. Slovo atmani naznačuje bráhmanské vlastnosti, se kterými je mu umožněno studovat védskou literaturu známou jako Upanišady. Upanišady různými způsoby popisují transcendentální vlastnosti Nejvyššího Pána. Absolutní Pravda, Nejvyšší Pán, se nazývá nirguŠa. To však neznamená, že nemá vlastnosti. Podmíněná duše může mít vlastnosti jen díky tomu, že Pán má vlastnosti. Účelem studia Upanišad je porozumět transcendentálním vlastnostem Absolutní Pravdy jako protiklad hmotných kvalit nevědomosti, vášně a dobra. To je cesta védského poznání. Čtyři velcí světci Kumárové, v čele se Sanakou, dodržovali tyto principy védského poznání a postupně přešli z neosobního chápání na úroveň osobního uctívání Nejvyššího Pána. Proto se doporučuje, abychom následovali velké osobnosti. Šukadéva Gósvámí je také jedním z velkých osobností a jeho odpovědi na dotazy Mahárádži Paríkšita jsou autorizované. Ten, kdo následuje ve stopách velkých osobností, jistě bez potíží kráčí po cestě osvobození a nakonec dojde zpátky domů, zpátky k Bohu. To je dokonalost lidského života.
Šukadéva Gósvámí pokračoval a řekl Paríkšitovi Mahárádžovi: ,,Můj drahý králi, k tomu se vztahuje velice pěkný příběh, který ti budu vyprávět. Příběh je důležitý, neboť souvisí s Nárájanou, Nejvyšší Osobností Božství, a je to vlastně rozhovor mezi Nárájanou Ršim a velkým mudrcem Náradou. Nárájana Rši stále sídlí v Badaríkášramě v himalájském pohoří a je uznávaný jako inkarnace Nárájany. Když jednou Nárada, velký oddaný a asketa mezi polobohy, cestoval po různých planetách, zatoužil se osobně setkat s asketou Nárájanou v Badaríkášramě a složit mu poklony. Nárájana Rši, velký světec - inkarnace Boha - prováděl pokání a odříkání od samého počátku stvoření a učil obyvatele Bháratavarši, jak dosáhnout nejvyšší dokonalosti, tj. jak se vrátit k Bohu. Jeho pokání a odříkání jsou příkladné pro lidské bytosti.``
Badaríkášrama se nachází v nejsevernější části himalájského pohoří a je tam neustále sníh. Zbožní Indové však stále chodí navštěvovat toto místo v průběhu léta, kdy sněhové vánice nejsou tak drsné. Nárájana Rši, inkarnace Boha, seděl mezi mnoha oddanými ve vesnici Kálápagráma. Je zřejmé, že ti, kdo s Ním seděli, nebyli obyčejní světci a objevil se tam také Nárada. Poklonil se Nárájanovi Ršimu a položil Mu stejnou otázku, kterou se král Paríkšit zeptal Šukadévy Gósvámího. Když se Nárada zeptal, Nárájana Rši odpověděl tak, že následoval ve stopách svých předchůdců. Vyprávěl příběh, jak byla stejná otázka diskutována na planetě Džanalóce, jež se nachází nad planetami Svargalóky, ke kterým patří planety, jako Měsíc a Venuše. Na této planetě žijí velcí světci a zbožné osobnosti a rozmlouvají o stejných tématech, týkajících se porozumění Brahma a Jeho skutečné totožnosti.
Světec Nárájana promluvil: ,,Můj drahý Nárado, budu ti vyprávět příběh, který se odehrál před nesmírně dlouhou dobou. Jednou se konalo velké setkání obyvatel nebeských planet a dostavili se téměř všichni důležití brahmačáríni, jako čtyři Kumárové - Sanat, Sanandana, Sanaka a Sanátana. Mluvili o pochopení Absolutní Pravdy, Brahma. Ty jsi se na to setkání nedostavil, protože jsi šel navštívit Mou expanzi Aniruddhu, žijící na ostrově na Švétadvípě. Na setkání všichni velcí světci a brahmačáríni velice pečlivě probírali otázku, kterou jsi Mi položil a bylo to velice zajímavé. Diskuze byla tak delikátní, že dokonce ani Védy nebyly schopny zodpovědět všechny taje položených otázek.``
Nárájana Rši řekl Náradadžímu, že stejnou otázku, kterou Nárádadží položil, probírali na setkání na Džanalóce. Takto se přijímá poznání prostřednictvím parampary neboli učednické posloupnosti. Mahárádža Paríkšit se obrátil na Šukadévu Gósvámího a ten se odvolal na to, jak se Nárada zeptal stejnou otázku Nárájany Ršiho, který celou záležitost přenesl ještě k vyšším autoritám na planetě Džanalóka, kde se o ní mluvilo mezi vznešenými Kumáry - Sanatem, Sanátanou, Sanakou a Sanandanou. Bratři Kumárové, čtyři brahmačáríni, jsou uznávaní znalci Véd a šáster. Jejich neomezené poznání, které získali pokáním a odříkáním, se projevilo jejich ideální vznešenou povahou. Jejich chování je příjemné a laskavé a neexistuje pro ně rozdíl mezi přáteli, příznivci a nepřáteli. Kumárové i jiné osobnosti jsou na transcendentální úrovni a k hmotným dualitám se vždy staví nestranně. Při rozhovoru mezi čtyřmi bratry byl vybrán jeden z nich, Sanandana, a ostatní bratři poslouchali.
Sanandana řekl: ,,Po zničení celého vesmírného projevu vstoupí veškerá energie celého výtvoru ve svém zárodečném stavu do těla Garbhódakašájí Višnua. Pán spí velice dlouhou dobu, a když je opět potřeba stvoření, zosobněné Védy se kolem Něho shromáždí a začnou Ho opěvovat popisováním Jeho úžasných transcendentálních zábav, jako sluhové oslavují krále; když král ráno spí, zvolení mistři se shromáždí kolem jeho postele, začnou zpívat o jeho rytířských činech a král se pomalu probudí.
,,Recitátoři Véd neboli zosobněné Védy zpívaly:, Ó nepřemožitelný, jsi Nejvyšší Osobnost. Nikdo Ti není roven a nikdo není větší než Ty. Činy nikoho jiného nejsou tak slavné. Provoláváme Ti slávu! Sláva Tobě! Jsi zcela transcendentální a tak vlastníš všech šest vznešených vlastností. Můžeš proto osvobodit všechny podmíněné duše z pout máji. Ó Pane, vroucně si přejeme, abys tak laskavě učinil. Všechny živé bytosti jsou Tvé nedílné části, přirozeně věčné, plné radosti a poznání, ale kvůli svým vlastním přestupkům se Tě snaží napodobovat a stát se nejvyšším uživatelem. Takto se vzpříčí Tvé svrchovanosti a dopustí se prohřešků. Za jejich přestupky se o ně postará hmotná energie. Jejich transcendentální vlastnosti - blaženost, radost a poznání - se zakryjí mrakem třech hmotných kvalit. Toto vesmírné projevení, vytvořené třemi hmotnými kvalitami, je jako vězení pro podmíněné duše. Podmíněné duše velice těžce zápasí, aby se vysvobodily z hmotných pout a různě se zaměstnávají podle stavu svého podmínění. Všechna zaměstnání mají základ v Tvém poznání. Zbožné činnosti mohou být vykonány jen tehdy, když je milostivě inspiruješ. Nikdo nemůže překonat vliv hmotné energie, aniž by se odevzdal Tvým lotosovým nohám. Jsme zosobněné védské poznání a naše neustálá služba je pomáhat podmíněným duším, aby porozuměly, kdo jsi.``
Modlitba zosobněných Véd ukazuje, že smyslem Véd je pomoci podmíněným duším porozumět Kršnovi. Všechny zosobněné Védy, neboli šruti, Ho znovu a znovu oslavovaly a zpívaly: ,,Džáj! Džáj!`` To naznačuje, že Pán je chválen pro svou slávu a ze všeho nejvznešenější je Jeho bezpříčinná milost vůči podmíněným duším, která je znovu zbaví pout máji.
V různých druzích těl je nekonečné množství živých bytostí. Některé se pohybují, jiné stojí na jednom místě, ale podmíněný život všech živých bytostí je pouze následkem zapomnětlivosti jejich věčného vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství. Chce-li živá bytost panovat hmotné energii napodobováním Kršnova postavení, hmotná energie ji okamžitě pohltí a podle touhy živé bytosti jí nabídne jedno z 8 400 000 rozmanitých druhů těl. Pomýlená živá bytost je vystavena třem druhům utrpení, které doprovázejí hmotné bytí, ale přesto se zbloudile domnívá, že je pánem všeho, co dostala. Pod vlivem hmotné energie, kterou představují tři hmotné kvality, jsou živé bytosti tak zapleteny, že se nejsou schopny osvobodit, dokud neobdrží milost Nejvyššího Pána. Živé bytosti svou vlastní snahou nemohou překonat vliv kvalit hmotné přírody, ale jelikož hmotná příroda jedná pod dozorem Nejvyššího Pána, On sám není v dosahu její moci. Kromě Něho jsou všechny živé bytosti, Brahmou počínaje a mravencem konče, přemoženy vlivem hmotné přírody.
Pouze Pán je mimo vliv hmotné přírody, neboť má v plné míře všech šest vznešených vlastností: bohatství, sílu, slávu, krásu, poznání a odříkání. Dokud si živá bytost není vědomá Kršny, nemůže se přiblížit Nejvyšší Osobnosti Božství, ale Pán ji i přesto může svou všemohoucností řídit zevnitř jako Nadduše. V Bhagavadgítě Pán doporučuje: ,,Ať děláš cokoliv, dělej to pro Mne, ať pojídáš cokoliv, nejdříve to obětuj Mně, ať již dáváš jakékoliv milodary, nejdříve obdaruj Mne a chceš-li provádět jakékoliv pokání a odříkání, vždy to dělej pro Mne.`` Tímto způsobem se karmíové usměrní, aby postupně rozvíjeli duchovní vědomí a mysleli na Kršnu. Podobně Kršna nařizuje filozofům, aby se k Němu postupně přiblížili rozlišováním mezi brahma a májou, neboť získají-li poznání, odevzdají se nakonec Krišnovi. Kršna říká v Bhagavadgítě: ,,Po mnoha a mnoha zrozeních se moudří filozofové odevzdají Mně.`` Jogíni mají soustředit svou meditaci na Kršnu v srdci a postupným uvědomování si Kršny se jogín může osvobodit z pout hmotné energie. Bhagavadgíta říká, že oddaní od samého počátku Pánu s láskou oddaně slouží a On jim dává pokyny, aby se k Němu mohli přiblížit přímo a bez potíží. Pouze milostí Pána může živá bytost dokonale porozumět postavení brahma, Paramátmy a Bhagavána.
Zosobněné Védy tak daly jasně najevo, že účelem védské literatury je pochopit Kršnu. Bhagavadgíta ujišťuje, že prostřednictvím všech Véd je možné Kršnovi porozumět. Kršna získává vždy požitek, ať už v hmotném, či v duchovním světě, a protože je nejvyšším poživatelem, neexistuje pro Něho rozdíl mezi hmotným a duchovním světem. Hmotný svět je pro obyčejné živé bytosti zátěží, protože jsou jím ovládány, ale Kršna je vládce hmotného světa a překážky, které klade, se Ho netýkají. Upanišady a Védy na různých místech prohlašují: ,,Brahma je věčné, plné poznání a blaženosti, ale Nejvyšší Osobnost Božství sídlí v srdcích všech živých bytostí.`` Je všepronikající, a proto může vstoupit nejen do srdcí všech živých bytostí, ale i do atomů. Jako Nadduše ovládá všechny činy živých bytostí. Žije ve všech a je svědkem jejich činů a dovolí jim jednat podle jejich tužeb a také jim dává výsledky za jejich různé činnosti. Je živou silou všeho, je však transcendentální hmotným kvalitám. Je všemocný. Umí dokonale vytvořit cokoliv a díky svému nadřazenému přirozenému poznání může přivést pod svůj vliv kohokoliv. Je Pánem všech. Někdy se zjeví na nějaké planetě, ale současně je ve veškeré hmotě. S touhou expandovat se do nekonečně mnoha podob pohlédl na hmotnou přírodu a tak projevil nekonečné množství živých bytostí. Jeho svrchovaná energie stvoří všechno a v Jeho stvoření vypadá všechno dokonale a bez jakékoliv vady.
Ti, kdo touží po osvobození z hmotného světa, musí uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, prvotní příčinu všech příčin. Přirovnává se k zemi jako k celku, ze které se vyrábí různé hliněné nádoby, a když jsou zničeny, prvky, které je tvořily, nakonec splynou znovu se zemí. Přestože je Osobnost Božství původní příčinou všech rozmanitých projevů, impersonalisté se zvláště odvolávají na tvrzení Véd sarva khalv idam brahma: ,,Všechno je brahma.`` Impersonalisté neberou v úvahu různorodost projevů pocházejících z nejvyšší příčiny Brahma. Uznávají pouze, že všechno pochází z brahma, po zániku všechno opět splyne s brahma a přechodný stav projevení je také brahma. Ačkoliv májávádíni věří, že před projevením vesmíru byl vesmír v brahma, po stvoření spočívá v brahma a po zničení splyne s brahma, nevědí, co brahma je. To je jasně popsáno v Brahma-sanhitě: živé bytosti, prostor, čas, hmotné prvky jako oheň, země, obloha, voda a mysl tvoří celé vesmírné projevení, známé jako bh™ bhuva sva, které vytváří Góvinda. Góvindova síla to vytváří a po zničení do Góvindy vstoupí a setrvá zde. Brahmá proto říká: ,,Uctívám Góvindu, původní osobu, příčinu všech příčin.``
Slovo brahma znamená největší ze všech a udržovatel všeho. Impersonalisty přitahuje velikost oblohy, ale vzhledem ke svému malému poznání je nepřitahuje Kršnova velikost. Ve všedním životě nás přitahuje velikost osoby a ne velikost hory. Slovo brahma se ve skutečnosti může vztahovat pouze na Kršnu, a proto Ardžuna v Bhagavadgítě přijal Kršnu jako Parambrahma, příbytek všeho.
Krišna je Nejvyšší Brahma, neboť má nekonečné poznání, nekonečné energie, nekonečnou sílu, nekonečný vliv, je nekonečně krásný a umí si nekonečně odříkat. Slovo brahma se může vztahovat jen na Kršnu. Ardžuna prohlásil, že jelikož neosobní brahma je záře paprsků vycházející z Krišnova těla, Krišna je Parambrahma. Všechno spočívá v brahma, ale brahma spočívá v Krišnovi. Krišna je nejvyšší Brahma neboli Parambrahma. Hmotné prvky se považují za nižší Krišnovu energii, protože jejich vzájemným působením se vesmírný projev vytváří, spočívá na Krišnovi a po zničení opět vstoupí do Krišnova těla jako Jeho jemná energie. Kršna je příčina tvoření i ničení.
Sarva khalv ida brahma znamená, že všechno je Krišna. To je vize, kterou má maha-bhagavata. Vidí všechno ve vztahu ke Krišnovi. Impersonalisté argumentují, že Krišna se rozmnožil, a proto je všechno Krišna, a že uctívání čehokoliv je uctívání Krišny. V Bhagavadgítě na toto nesprávné tvrzení Krišna odpovídá, že ačkoliv je všechno, přeměnou své energie není přítomen všude. Je a není přítomen zároveň. Prostřednictvím energie je přítomen všude, ale jako energetický zdroj všude přítomen není. Tuto současnou přítomnost a nepřítomnost nemůžeme pochopit našimi současnými smysly. Na začátku Íšópanišady je jasně vysvětleno, že Nejvyšší Pán je tak celistvý, že Ho to ani v nejmenším nezmění, ačkoliv z Něho vycházejí nekonečné energie a jejich proměny. Krišna je příčina všech příčin a inteligentní lidé by se měli odevzdat Jeho lotosovým nohám.
Krišna radí všem, aby se odevzdali pouze Jemu, a stejné jsou védské pokyny. Jelikož Kršna je příčinou všech příčin, dodržováním usměrňujících zásad Ho uctívají všichni světci a svatí muži. Když je nutné meditovat, velké osobnosti meditují o transcendentální podobě Kršny v srdci. Jejich mysl je tímto způsobem vždy pohroužena v myšlenkách na Kršnu a nadšení oddaní pak přirozeně mluví pouze o Kršnovi.
Rozhovor o Krišnovi nebo zpívání o Krišnovi se nazývá kírtan. Šrí Čaitanja také doporučil neustále myslet na Krišnu a nemluvit o ničem jiném než o Krišnovi. Tomu se říká uvědomování si Krišny. Uvědomování si Krišny je tak vznešené, že každý, kdo se do něho zapojí, dosáhne nejvyšší životní dokonalosti, jež mnohem více převyšuje osvobození. Krišna radí v Bhagavadgítě, že by všichni měli neustále myslet na Něho, oddaně Mu sloužit, uctívat Ho a klanět se Mu. Tak se oddaný stane zcela zkršnovaný, a když neustále myslí na Kršnu, vrátí se nakonec zpátky ke Krišnovi.
Ačkoliv je ve Védách doporučeno uctívání různých polobohů jako různých nedílných součástí Krišny, je to třeba chápat tak, že tyto pokyny jsou určeny pro méně inteligentní lidi, které stále přitahuje hmotný smyslový požitek. Lidé, kteří opravdu chtějí dosáhnout životního cíle, by však měli uctívat jen Kršnu, což celou věc usnadní a zaručí úspěch lidského života. Obloha, voda a země jsou všechno části hmotného světa, ale když stojíme na pevné zemi, je naše postavení jistější, než když se nacházíme na obloze nebo ve vodě. Inteligentní člověk proto nehledá ochranu u různých polobohů, i když jsou nedílnými součástmi Krišny, a raději stojí na pevné zemi uvědomování si Krišny. Jeho postavení je pak bezpečné a jisté.
